A byly momenty, kdy jsme ani nevnímali, že věci byly úplně běžné, tak potřebujeme.

Že jít jen tak po ulici a dýchat (bez roušky, bez čehokoliv) je fajn.

Že jít do hospody, či sednout si na terasu na kávu, je taky fajn.

Že potávat své blízké bez jakéhokoliv omezení, potřebujeme stejně jako vzduch a slunce.

Tak teď už pojďme, nečekejme na zázrak a užívejme si úplně běžné věci, které sjou tak blízko, ale mohou být tak vzácné.

​